Marie Havlíčková patří k největším talentům českého ženského florbalu. MS juniorek by ji nemělo minout, v 19 letech už má za sebou i starty za seniorskou reprezentaci. A k Vánocům dostala speciální dárek, jako první florbalistka v Česku bude ambasadorkou značky FAT PIPE. Co na to obránkyně Florbalu Chodov říká?
Marie Havlíčková - první hráčka v Česku, která má s osobní partnerství s FAT PIPE. Jak ti to zní?
„Zní mi to krásně. Je to neskutečná pocta. Jsem ráda za toto partnerství a za tu možnost vůbec.“
Nabídku ke spolupráci jsi našla symbolicky pod vánočním stromkem…
„Bylo to jedno velké vánoční překvapení, které mě úplně dostalo.“
Kdo byl první, komu ses pochlubila?
„Myslím, že to byl můj muž Šimon Doubek.“
Co pro tebe bude role ambasadorky obnášet, na co se můžeme těšit?
„Já osobně se úplně netajím svou kreativitou, chci ukázat, co umím, chodit s novými nápady. Chci lidem ukázat, ať už prostřednictvím příspěvků či videí, že FAT PIPE sám o sobě je skvělá značka, která stále stoupá nahoru.“
Chodov a FAT PIPE, to je spojení, které úspěšně funguje už několik let. Jaký si k této finské značce měla vztah na začátku?
„Nebyla to zrovna láska na první pohled, chvíli jsem se trápila, ale už čtvrtou sezonu na Chodově hraju právě s touto značkou. Jsem přesvědčená o tom, že velkou roli hraje zvyk. Nyní už vím, co mi sedí a hraje se mi skvěle.“
Když opustíme hole a čepele, co dalšího na ní máš ráda?
„FAT PIPE sám o sobě má za mě momentálně nejkrásnější design na trhu, na ten si docela potrpím, stejně tak na barvy. Ať si každý říká, co chce, ale za mě černá barva vypadá prostě dobře. Jestli mám být upřímná, tak mě letos nejvíc potěšily ponožky. Na trénink naprosto ideální, vlastně jsou ideální úplně ke každé činnosti. A jsou hezké!“
Pro FAT PIPE jsi už na svých sociálních sítích stylově odpromovala nové barvy WTB omotávky, jak tě to napadlo?
„Kreativita je moje druhé jméno. (smích) Už jednou jsem postovala něco vy stylu pomalovaného obličeje v období, kdy jsem dost malovala obrazy. Avšak teď už z dobré zkušenosti jsem se pokusila tempery a vodovky vynechat. Moje spolubydlící má na bytě pleťovou masku v barvě jedné omotávky. Byla to jednoduší varianta a myslím, že docela uspěla.“
Kolik času jsi na tom strávila?
„Nejvíc času jsem strávila přemýšlením. Chtěla jsem, aby to bylo originální.“
Povedlo se. Ty a sociální sítě, zejména Instagram, to je velké téma. Co tě na nich baví?
„Sociální sítě jedu dost, ale je to asi dáno nelehkou aktuální situací. Někdy se za to dost proklínám. Zejména právě na Instragramu trávím asi nejvíc času. Baví mě příspěvky celkově. Sleduju spousty kamarádů, hráčů, významné osobnosti.“
Jak se snažíš prezentovat?
„Asi tím, že si dost vyhrávám s barvami budoucího postu. Černobílé jsou až moc depresivní a z příliš barevných mě bolí oči. Takže jsem to propojila a jsem s tím docela spokojená.“
Příspěvky sdílíš spontánně?
„Když nad tím přemýšlím, tak většinou, co se týče instastory, je to hodně spontánní. Posty většinou plánuju, ale stane se občas sem tam, že nějaká momentka přebije moje plány.“
Také na tvém těle nalezneme hodně tetování. Jaké bude další?
„Měla jsem v plánu nějaké menší na nohu. Ale usoudila jsem, a držím se tohoto názoru už docela dlouho, že tetování na nohou budu mít, až jednou pověsím florbalku na hřebík.“
To naštěstí není aktuální. Pojďme na hřiště, zkus se nám představit jako hráčka.
„Myslím si, že jsem na hřišti energická a spolehlivá, na střídačce by mohla hrát moji hlavní roli empatie. Co se týče silných stránek, tak to bude určitě rychlost, kterou chci ještě víc nakopnout a svým způsobem do toho spadá i rychlý přechod do útočného pásma. Jako obránce se snažím více pracovat na střelbě z velké vzdálenosti a možná i na střelbě obecně. Trenér Lukáš Procházka mě do toho docela dost tlačí a myslím si, že posun tam určitě je. Hodlám v tom ale pokračovat.“
Je ti 19 let, patříš k elitním hráčkám Chodova, nemělo by tě minout MS juniorek. Jaké máš v kariéře plány?
„Táhne mi na 20, je to šílené. (smích) Mám z toho takové dost rozmanité pocity. Každopádně mám času ještě dost, právě od těch 20 začínají ta nejlepší florbalová léta, člověku na tom nejvíc záleží, je do toho ponořen a může se věnovat na plno něčemu, co má rád. Nicméně i já doufám, že mě MS juniorek nemine, jestli ovšem vůbec nějaké bude. Je to jeden z mých hlavních cílů, kterého bych chtěla dosáhnout. Myslím si, že kdyby MS nebylo, hodně holek včetně mě by to dokázalo poznamenat.“
To chápu…
„Bylo by to takové prázdné místo v kariéře, kterou si budujeme. Ale v této situaci musíme být připraveny na cokoliv.“
Nějaký florbalový vzor máš?
„Vzor jako takový nemám, od každého si beru kousek, ať už po lidské nebo herní stránce. Ale pokud mám jmenovat, kdo se mi fakt líbí na hřišti a jednou bych chtěla hrát jako ona, tak je to asi Denisa Ratajová.“
Jak náročné bylo zvládnout pandemii, ženská nejvyšší soutěž byla dlouho přerušena, MS juniorek bylo dvakrát odložené.
„Náročné to bylo pro mě osobně nejvíc psychicky, nemůžete dělat něco, co vás naplňuje a baví. Dalo by se říct, že se nám protáhla kondiční příprava. Hlavní trenér a realizační tým nám vymysleli běžeckou challenge v období, kdy bylo přerušené hraní zápasů na dobu neurčitou. Nějakým způsobem nás to motivovalo, chtěly jsme s holkami být lepší.“
Ale není to ono, že?
„Není. Je to o tom být v hale, střílet, hrát a hlavně být pospolu jako tým. Co se týče mistrovství, které bylo přerušené v prvním stanoveném termínu, tak to byla obrovská rána asi pro nás všechny. Pamatuju si jen, jak jsme s mojí spoluhráčkou a spolubydlící Kiki Lechnerovou byly doma a dívaly se na film. Najednou však přišlo upozornění do naší facebookové skupiny.“
Co v něm stálo?
„Byl to příspěvek od trenéra Tomáše Martiníka a sdělil nám nejaktuálnější informace, čili že se mistrovství ruší a zatím nemá informace o tom, že by se jednalo pouze o přesun. Slzy byly docela na místě, musím říct, že mě to velmi mrzelo. Celkově ta dřina, píle a úsilí pro něco, co nám vzala pandemie. Uklidnily jsme se až když nám sdělili zprávu o přesunu na září. Ale šampionát se opět neuskutečnil, už to ale nebyla taková rána jako poprvé. Řekla bych, že bylo jednodušší se s tím vypořádat, navíc ve stejné zprávě byl termín na příští rok v květnu. Sice se nám cyklus o rok prodloužil, ale vím, že o to víc bude náš tým hladovější!“
Tvoříš pár s juniorským mistrem Šimonem Doubkem. Florbal je u vás velké téma?
„Bylo by divné, kdybychom se o florbale nebavili. (smích) Po každém zápase se navzájem umíme pochválit, ale i zkritizovat. Já si kritiky vážím, protože jen ta mě posouvá dopředu. Hodně se podporujeme a myslím si, že pro sebe navzájem chceme, aby se druhému dařilo.“
Šimon utrpěl zkraje sezony vážné poranění kolena, jak to zvládá?
„Musím se přiznat, že jsem to prožívala hůř než on sám. V momentě sledování online přenosu, kdy se to stalo, jsem měla oči plné slz a bezmoc, že mu nemohu jít pomoct, byla sama o sobě velmi nepříjemná. Když ale dorazil domů, byl vysmátý a uklidňoval on mě se slovy: “Neplakej, vždyť ta sezona stejně nestojí za nic. Šimi sám osobně je dost známý tím, že si nějak zvlášť neláme hlavu s hloupostmi a je svůj.“